Báseň o závodě v Senohrabech 2013

V Senohrabech slavný závod mají,

po celé republice už ho dobře znají,

až z Brna tam jedem,

že na těžké trati velký souboj svedem.

I když je tu trošku zima,

atmosféra tuze príma,

a ty buřty voní tak krásně,

že bych o tom hned skládal básně...

Běžím, co mi síly stačí,

lepší kolega se na mne zezadu tlačí,

fáborky pořád před sebou vidím,

hlavně nezakopnout, proto i po kořenech slídím.

Zvednu hlavu, co se stalo?

Na trati je nás nějak málo!

Ale pozor, přátelé,

stojí tady dva pořadatelé!

Kdybychom běželi špatným směrem, jistě by nám řekli,

přece proč by proti nám něco pekli-

je to dobrý, protože teď v uších svých,

slyším jenom jejich smích.

Dál už se to popisuje stěží,

jeden běžec za druhým proti nám běží,

není dobré, na mou věru,

běžet závod v protisměru.

Trať je tuze krásná, síly pořád stačí,

závod přesto pro nás končí,

zklamáním a plni zmaru blednem,

je to poprvé, co nedoběhnem.

Pořadatelé tam pořád stojí,

klábosí a něco zapisují.

Kolega to k mé prosbě jako možnost pojal,

aby vysvětlil, jak nás jejich hrdinský počin dojal.

Ano, jsme nepozorní běžci,

ale dle jednoho z nich i pěkní blbci-

kdybych tam jiného kamaráda poslal,

milý pořadatel by za toto určitě po zobáku dostal.

Sportovec svou duší to jistě není,

máme pro něj přání tohoto znění:

Že jsi pro nás chlapče ani prstem nehnul,

aby Ti motor v autě zdechnul...

Ono to tak v životě bude,

člověk na vola narazí všude-

ale nyní v nás už žádný hněv není,

určitě si přejem, ať Senohraby neskončí v zapomnění!

Libor Hlaváč