Jizerská v hávu svěťáku aneb tak jsme Vám ty medaile konečně přivezli!

Přátelé, kamarádi, máme za sebou další krásny víkend!

Je skoro s podivem, že jsme se dočkali a zazávodili jsme si na skutečném sněhu. Už jsme v to téměř nedoufali. Když jsme se s kamarády 31. 12. 2015 procházeli po trase Jizerské 50 za slunečného počasí, modré oblohy a teplot vysoko nad bodem mrazu, smířili jsme se s tím, že letos opět na osadu Jizerka nepojedeme na lyžích. Když začalo mrznout a my jsme přijali zprávu, že se Jizerská pojede za každých podmínek, moc jsme tomu nevěřili! Když organizační výbor blouznil o uspořádání závodu na zkráceném okruhu, spílali jsme jim do bláznů, kterým jde hlavně a zejména o to, aby nemuseli vracet startovné. Když se mluvilo o tom, že se pojedou okruhy o délce 4 km, rozporovali jsme každý metr trati, abychom se nakonec v brzkých ranních hodinách, o překot, ještě za tmy, před prací, registrovali do bloku.

Večer po práci jsme mazali naše závodní prkýnka, abychom mohli v sobotu ráno ve 4:45 vstávat a v 6:00 vyjíždět z Brna do Liberce pro čísla, zjistit doporučenou mázu. V Bedřichově jsme si tam něco pod nášlap mázli, dali si frťana a vyrazili do startovního bloku. Ještě foto před startem a už stojíme v koridoru s prkýnky v rukou a krátíme si chvíli do startu planým tlacháním o tom, jak je letos ta Jizerská krátká a jaké by to bylo, kdyby to bylo a Jizerská se jela v celé délce. Prohodím, že bych byl rád, abych jakmile najedu do prvního stoupání, nevzýval všechny svaté, aby to nebyly okruhy čtyři, ale okruhy dva, ba třeba jen okruh jeden! Máme dost času a já si začínám prohlížet své náčiní. Míněno hole. Po chvíli zjišťuji, že náš kamarád, který nám dělá příležitostného servisáka, mi namontoval nová madla holí opačně a já tak měl hroty na holích, které směřovaly v opačném směru, než měly! Kloboučky na hrotech by mi tak znemožnily uplatnit moji mocnou soupaž. To vše rámcově v sekundách po té, co mi kamarád Jarda zvedl náladu tím, že moje máza stojí za starou bačkoru a já pochopil, že hole se správně stranově nasměrovanými hroty budu nutně potřebovat. Nepodléhám panice a snažím se hroty otočit, po úmorné dřině se mi daří otočit jen jeden, druhý drží jak helvétská víra a já začínám propadat panice. Svojí roztržitostí a neobratností alespoň ostatním kolegům v koridoru odvádím myšlenky a luxusně je bavím. Nakonec asi minutu před startem mne napadne spásná myšlenka, pokusit se otočit grip. K mé úlevě se mi to daří a já jsem se tak zahřál již před samotným startem. Již teď, byť je pod nulou, mi stéká pot mezi lopatkami.

Konečně je to tady a spolu s ostatními z třetího bloku vybíhám najít si místo, kde bych si svoje ski připnul a vyrazil vstříc zážitkům příštím.

Po dvou a půl minutách se mi to konečně daří a diváci, kterým se zjevně ulevilo (téměř stejně jako mně) mne nadšeně povzbuzují.

Zvedám hlavu a před sebou vidím snad celý startovní blok číslo 3 čítající 400 účastníků. Celá šířka trati je tak vyplněna pestrobarevnými vláčky běžkařů různé úrovně a mě začíná byt zřejmé, že mne čeká náročné první kolo, plné proplétáni mezi borci z horších vln.

K Buku dojíždím s tepovkou 180 a nejsem schopen jakkoli reagovat na vyvolávání paní traťové komisařky, která nás vede k tomu, abychom se usmívali do kamery, která nás čeká a snímá za ohbím zatáčky. Snažím se srovnat, zklidnit tepovku a uklidňuji se tím, že je to na stadion z kopce a konečně si odpočinu a něco na ostatní najedu. Mýlka, z kopce dolů se mnou jede stejný dav jako nahoru k Buku, Jen s tím rozdílem, že část závodníků ve sjezdech pluží jako o život, někteří z nich se i přes to, nebo právě proto, poroučí k zemi. Daří se mi jim vyhnout a zdárně mířím na stadion vstříc druhému, kolu. Ve druhém kole zjišťuji, že se to snažím urvat, technika trpí a smeká mi to. Já se snažím technicky srovnat, ale nějak se mi to nedaří. Druhým kolem se protrápím a říkám si, no to zase bude výkon! Kousek před Bukem zahlédnu poprvé někoho známého. Barvy tymu BORCI zdar! nejde přehlédnout a vytáhlou postavu kamaráda Libíka lze jen stěží s jinou zaměnit. Vidím, že ani jeho projev neoplývá jistotou odrazu a tak pookřeji a začínám závodit.

Do cíle dojíždíme téměř zároveň a já dík mému pozdnímu startu dokončuji závod, tentokrát v délce 16 km, minutu a dvě sekundy před Libíkem jako 102. v bloku a 791. celkově. Dostáváme na krk skleněné medaile, které se budou skvěle hodit jako pod tácky a fotíme se s BORCEM z Uralu, který závod absolvoval v nátělníku a trenýrkách, de facto nahý. To víte, ruská zima vypadá patrně jinak.

Pořadatelům patří dík a velký kompliment za to, s jakým nasazením a entuziazmem zvládli trať připravit a zvládnout třídenní maraton závodů!

Díky moc! Těšíme se příště!

BORCI zdar!

Martin

Fotogalerie: www.borcizdar.cz/fotogalerie/#a20160109-101213-jpg

Videa: 

Výsledky kamarádů ze startovního Bloku III.: Jizerská 2016 výsledky blok III.xls (161280)